Z výstavy Smržovské pivo a hospůdky - 10. díl

Z výstavy Smržovské pivo a hospůdky (10. díl)

Tentokrát se vydáme do hospůdek ve Střední Smržovce.

Kamenný šenk (Steinschenke) bychom měli šanci navštívit nejpozději kolem roku 1840. Tento šenk už dávno nestojí, nacházel se na parcele č. 244 v části Smržovky zvané Malé Polsko (Kleinpolen). Šenk neměl trvale přiznaná práva provozování hostinského řemesla, byla mu jen vrchností zapůjčena. Šenk existoval již v druhé polovině 18. století, jako první šenkýř je uváděn Ferdinand Müller. Po dražbě šenku v roce 1817 se stal majitelem Ferdinand Vorbach a krátce poté Josef Wildner. Posledním majitelem byl Franz Anthon Feix.  Feix bydlel v brusírně pod hospodou a provozoval obchod s broušenými kameny. Měl proto přezdívku Steinfeix a jemu patřící šenk byl pojmenován Steinschenke – Kamenný šenk. Z písemností kolem roku 1840 víme, že hostinec v té době již neexistoval.

Dalším nejstarším hostincem je Fortuna v Občanské ulici č. p. 389. Tento zajímavý dům, který dostal jméno po staroitalské bohyni osudu a štěstí, pochází z roku 1754, kdy se v něm nacházel hostinec Zur Stadt Warschau (U Města Varšavy). V roce 1843 byl jeho vlastníkem Josef Rössler. Roku 1856 dům koupil hostinský Kašpar Urban. Jednalo se o přízemní budovu s chlévem a půdou sloužící k ukládání sena pro hospodářská zvířata. Přízemí tvořila prostorná síň s vchodovými dveřmi, na levé straně se nacházela obytná místnost, napravo malá komora (tzv. kvelb) a za ní chlév. Za zadní částí byl z prken přistavěn suchý záchod. Roku 1895 je novým majitelem objektu pekař a hostinský Ignác Kunert. Nemovitost ale brzy nato získal nový majitel Franz Hübner, který dům v roce 1903 přebudoval do dnešní podoby. Vznikla tak nová restaurace (F. Hübner’s Restaurant), k níž náležela i kuželková dráha. Za krátkou dobu se již hovořilo o restauraci Fortuna, novým hostinským se stal Ernst Hübner. V restauraci Fortuna se mimo jiné scházeli členové Pfeifenclubu (klub kuřáků fajfek). K tomu účelu býval v hostinci regál, na němž byly fajfky členů klubu stále zavěšeny. Ještě před válkou bylo na popud továrníka Grossmanna otevřeno ve Fortuně myslivecké muzeum, které bylo po válce rozšířeno o zkonfiskované trofeje místních továrníků.
Od roku 1948 do roku 1991 byl dům majetkem Okresního bytového podniku v Jablonci nad Nisou, od června 1991 přešel do majetku města. V roce 1997 se jeho vlastníkem stává společnost Kysley, s. r. o. Je třeba říci, že vzhledově zajímavý dům, jehož secesní štítová fasáda připomíná láhev, nebyl dlouhá léta stavebně udržován, což se odrazilo na jeho současném stavu. Dne 19. ledna 2002 navíc vznikl v přízemní části budovy požár, který zmařil jeden lidský život a značně poškodil první a druhé nadzemní podlaží. Zum Deutschen Hof (U Německého dvora) to byl původní název hotelu Antona Fischera. Dům č. p. 714 na Hlavní ulici na počátku minulého století koupil August Posselt a provozoval tu hotel až do roku 1929. V tomto roce si budovu zakoupil spolek Dělnický dům (Verein Arbeiterheim), po němž budova na další léta získala jméno. Historie tohoto spolku spadá ve Smržovce až do roku 1890, kdy dělnické hnutí zde bylo už natolik rozšířené, že vznikla potřeba mít společenské prostory, kde by mohli jeho aktivisté schůzovat a případně se ve vlastním prostředí neformálně scházet či bavit. Taková možnost se naskytla v roce 1908. Spolek Dělnický dům nejprve zakoupil bývalý hostinec v Občanské ulici. Dělnické hnutí však dále sílilo, v jeho rámci vznikala různá zájmová uskupení: pěvecký sbor, tělocvičná jednota, divadelníci, turistický oddíl, spolek Konsum, skupina přátel ruského proletariátu a jiné, takže stávající prostory brzy přestaly dostačovat. Bylo tedy rozhodnuto o zakoupení hostince Zum Deutschen Hof. Koupě se uskutečnila v roce 1929 a téhož roku spolek schválil přístavbu sálu s moderním jevištěm. Realizaci provedla stavební firma Redlich z Nového Města pod Smrkem. Práce skončily již v listopadu a 17. t. m. došlo ke slavnostnímu otevření nového sálu velkým kulturním programem. V přeplněném Dělnickém domě poděkoval předseda spolku Heinrich Staffen všem, kteří nějakým způsobem přispěli k uskutečnění tak pěkného a užitečného díla. V následující době se tu konaly dělnické akce většího rázu, i v celookresním měřítku. Vystupoval tu vedle Karla Kreibicha především bývalý starosta Smržovky Gustav Beuer, velký organizátor dělnického hnutí ve Smržovce a v Jizerských horách vůbec. Dále zde řečnili Bohumil Šmeral, Luis Fürnberg, Bruno Köhler, dr. Spitzer z Prahy, prof. Theodor Hartwig z Brna a mnoho dalších. Třicátá léta byla ve znamení mnoha divadelních a jiných kulturních akcí, které se konaly v sále Dělnického domu. Nicméně hospodářská krize té doby přivedla dělnický spolek do finančních nesnází. Počet nezaměstnaných rostl. Na Dělnický dům byla uvržena nucená správa. Byl vytvořen solidární svaz dělnických spolků Smržovka, Vratislavice nad Nisou, Proseč nad Nisou, Nové Město pod Smrkem, Vesec, Chrastava, Bedřichov a Hrádek nad Nisou. Pak přišel rok 1938 a Dělnický dům získali henleinovci – z Arbeiter-Heim se později stal SA-Heim. V únoru 1941 těžký sníh probořil střechu a zdemoloval i celou přední stěnu sálu, ten se bohužel už nikdy nedočkal obnovy. Budova byla v pozdějších dobách využívána jako restaurace. Jedním ze známých hospodských byl pan Vladimír Korda, kterému se také říkalo Grobián. Pod výčepem měl prý uložený dlouhý pletený bič, který neváhal použít na nezvladatelného hosta, jenž obtěžoval ostatní. Hospodští z mladší historie Dělnického domu se často střídali, protože je podnik Restaurace a Jídelny posílal od jedné hospody do druhé. Z rozhovoru s Bohuslavem Zemanem, jedním z těch mladších hostinských, víme, že se ve Smržovce nejvíc pilo v Kufru a právě v Dělnickém domě. „Točila se Jablonecká desítka, pily se panáčci vodky nebo výčepní lihoviny. Zavíračka byla ve 21 hodin, v pátek a v sobotu jsem měl zařízenou v Děláku výjimku, mohlo být otevřeno do půlnoci. Policajtstunde, jak chlapi zavíračku nazývali, byla kontrolována esenbáky, nejaktivnější byli pomocňáci Sboru národní bezpečnosti. Věděli, že se chlapi složí, za hodinu navíc měli až dvě stovky, za další hodinu přišli zas, většinou pro pětistovku. Lidi se tenkrát snažili víc společně bavit, vždycky se nějaký důvod k oslavě našel, bývaly i tanečky, v Děláku bylo i piano, hodně se slavil masopust“. Právě za éry Bohouše Zemana oblíbený Dělák v noci ze 14. na 15. prosince 1984 vyhořel. Dcerka jednoho z nájemníků si na půdě zřídila pokojíček a ke svícení používala svíčky. Budovu vlastnil Okresní bytový podnik, který opravu neustále odkládal, až nakonec statik vydal jednoznačné stanovisko – dům se musí zbourat. Na něco k zahřátí jste si mohli od poloviny 19. století zajít taky do Schöllerova mlýna (dnešní Bílý mlýn), kde kromě brusírny bývalo pekařství a hostinec. Původně ho vedli Schöllerovi, později Heinrich Herbig. Pivo se točilo i o kousek dál v Občanské ulici U Kunertů (č. p. 632, Občanská ulice), později U Adamů. Na Hlavní ulici v č. p. 605 býval hostinec U Mattanů. Hospodu dlouhá léta provozoval Eduard Hasler. Později dostala po nových majitelích jméno U Mattanů. Majitel spolu s hostincem provozoval i řeznictví. Podle vyprávění mívaly tenkrát hospody minimálně dva vchody, aby je skláři nemuseli obcházet. O této středosmržovské hospodě se vypráví, že i ta prý mívala k pobavení „holky“. Hostinec U Města Vídně (Zur Stadt Wien) na Hlavní ulici č. p. 563 provozovala na přelomu 19. a 20. století vdova po Josefu Watzlawikovi. V patře se scházely středosmržovské spolky. Za Karla Hiemera byl od října 1921 prostor užíván jako společenský sál pro obyvatele Střední Smržovky. Hospoda v přízemí i sál v patře žily až do konce 2. světové války. O malý kousek níž v č. p. 701 bylo u hlavní silnice roku 1925 zřízeno Twarohovo pohostinství a řeznictví. Známým řezníkem tu byl Anton Fischer. Hospůdku Na Kopečku (Gasthaus Am Bargl) v ulici Na Kopečku č. p. 400 využívali hlavně skláři zaměstnaní v sousedním Váberaj. Kolem roku 1900 ji provozoval Josef Vorbach a o třicet let později Emil Wolf. V krámku, který byl součástí hospůdky, prodával Konrád Lindner, smržovský starosta. Ve Zvonkové ulici v tzv. Vorbachově koutě č. p. 311 jste mohli navštívit v jeho hospůdce Heinricha Vorbacha. Na rozhraní Střední a Dolní Smržovky stojí u silnice dům č. p. 721, dřívější hostinec Felsenkeller Clemense Huyera, poté Heinricha Huyera a ještě později Johanny Huyerové. Nakonec dostal za hostinského Josefa Scholze jméno U Kozího vraha. Hospoda byla proslulá specialitami z kozího masa a hlavně kozím salámem. Výborný oběd tu stál 5,50. Hostinec byl uzavřen v 60. letech minulého století.
 
V nedávné době jste mohli ve Střední Smržovce zajít i do hospůdky U Hýsků v Poštovní ulici č. p. 132. V provozu však byla jen krátce kolem roku 1996. V současné době je oblíbenou hospůdkou a zároveň i miniobchůdkem podnik pana Bohuslava Vitvara v č. p. 807 při hlavní silnici, kam si na jedno mohou zajít lidé ze Střední Smržovky. Jiná hospůdka se tu bohužel momentálně nenachází.
Miroslava Ledecká a Inka Urbanová
Smržovský zpravodaj, říjen 2013

 
Kobrovi, Dělnický dům
Kobrovi, Dělnický dům
Dělnický dům
Dělnický dům
Interiér Dělnického domu
Interiér Dělnického domu
03.03.2014 14:51:55
t.jakoubeova
Kulturní středisko – Zámeček
náměstí T. G. Masaryka 1
468 51 Smržovka

tel. 483 369 325


email: t.jakoubeova@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one