Z výstavy Smržovské pivo a hospůdky - 9. díl

Z výstavy Smržovské pivo a hospůdky (9. díl)

Tentokrát se vydáme na kořaličku do kopce. V Jelením koutě a v Táborové ulici byste před sto lety žízní nezemřeli. I když většina zdejších hospůdek bývala jen vedlejším příjem, rodinu totiž hlavně živila práce ve sklářství nebo zemědělství, o sobotách a nedělích bývalo v těchto hospůdkách hodně veselo, vyhrávali tu i muzikanti na harmoniku, housle a piano.

Takový hostinec byste tenkrát mohli navštívit  hned na křižovatce s Novoveskou ulicí, a to hostinec Rudolfa Pilze (Jelení kout č. p. 157 – dnes č. e. 223), o notný kousek výš vás v Jelení boudě – Hirschbaude přivítal Anton a později Gottfried Hübner (Jelení kout č. p. 586 – dnes č. e. 107). Po hostinci U Slunečního dvora – Zum Sonnenhof dnes v lese najdete jen zbytky základů, byl zbourán roku 1952. V době své největší slávy patříval Franzi Fischerovi, později vdově Johanně Fischerové, která je zachycena na snímku z roku 1909 se svými 11 vnoučaty. V městském bulletinu z roku 1928 je uvedeno, že hostinec U Slunečního dvora je v rukou hostinského Rudolfa Hoffmanna. Na kdysi frekventované cestě přes beranské sedlo do Zásady stávaly na samém konci Jeleního kouta dvě hospody, bohužel dnes nestojí ani jedna z nich. Hostinec U Zlatého jelena – Zum goldnem Hirsch patříval Franzi Neumannovi a hostinec Zum Jägerhorn zvaný U Möhwaldů býval jednou z nejoblíbenějších hospod v období první republiky. Konaly se v tu pravidelné taneční zábavy, na nichž se scházeli obyvatelé z obou stran kopce, Češi i Němci. Mezi časté návštěvníky patřili i milovníci sáňkařského a lyžařského sportu. Nejznámějším hostinským tu byl Josef Möhwald. Jako mnoho dalších stavení v těchto místech, tak i hostince U Möhwaldů i U Zlatého jelena lehly popelem v noci na 22. dubna 1949.
Vrátíme se a tentokrát vystupujeme do kopce ulicí Táborovou. Tady v blízkosti dnešního cíle sáňkařské dráhy stávala hospoda Václava Hochmanna, vyhořela 17. července 1949.  Známou hospodu hajného Josefa Scholze jste mohli navštívit o kousek výš, dům označený číslem 198 stojí dodnes. Hostinec se jmenoval U Myslivny - Zum Jägerheim. Poté, co Josef v roce 1921 zemřel, převzal pohostinství syn Richard, povoláním mačkář skla. Dne 23. března 1926 hostinec vyhořel. Richard Scholze jeho provoz následujícího roku obnovil a v roce1931 požádal o povolení přejmenovat hostinec na Scholze – Heger – Baude (turistická bouda hajného Scholze). Žádosti ale Okresní správa politická v Jablonci nad Nisou nevyhověla, jelikož hostinec má pouze dva cizinecké pokoje, nelze ho pokládati za turistickou boudu, která musí míti alespoň pět cizineckých pokojů. Další změny již nejsou zdokumentovány, během války už prý hospoda nefungovala. O dům dál byl v provozu na krátký čas i hostinec Marie Herknerové  (Táborová ulice č.p. 530) a v posledním stavení Táborové ulice před Novou Vsí provozoval Franz Kittel hostinec U Města Smržovky – Zur Stadt Morchenstern (Táborová ulice č. p. 583 – dnes č. e. 106).

Ovšem turisticky nejvýznamnějším pohostinským zařízením této lokality je samozřejmě Černá studnice. Z textu Jaroslava Lubase z knížky Smržovka, pohledy do historie dávné a nedávné se dozvídáme, že rozhledna a chata na Černé studnici pocházející z roku 1905 představovala ve své době nejdůležitější turistické zařízení v širokém okolí. Nabízela místo pro osm set osob, byla vybavena pokoji pro hosty, studentskou ubytovnou, stájemi, garážemi. Provoz byl celoroční. Na podzim 1938 byla chata na Černé studnici na čas obsazena cyklistickou jednotkou německého wehrmachtu a pro veřejnost přechodně uzavřena. Totéž se stalo také v zimě 1944, kdy chata sloužila jako útočiště volkssturmu. Na samém konci války, 7. května 1945, poškodila ruská letecká bomba část střechy chaty, když propadla skrz celou budovu až do sklepních prostor, ale naštěstí nevybuchla. Pouze díky tehdejšímu správci chaty byla vynesena ven a potom odpálena v nedalekém lesíku. Po skončení války přešla chata do správy Klubu československých turistů a majestátnost rozhledny a překrásný rozhled do širokého okolí sem lákal nové generace návštěvníků. Nájemcem objektu byl Karel Hádek. Po roce 1948 přešla chata s rozhlednou pod správu podniku Restaurace a jídelny a dlouhých čtyřicet let se zde střídala řada hostinských či vedoucích i obslužného personálu. Měnili se tady jako na běžícím pásu a mnozí nevydrželi ani rok. Původní bohatý mobiliář a výzdoba chaty postupem času mizely tak, jak se zde střídal personál. Jak říkají pamětníci, každý si s sebou odnesl něco na památku. Chata procházela etapami opomíjení i obdobími nebývalého zájmu veřejnosti. Od konce padesátých let zde pravidelně vystupovalo hudební uskupení Veselá pětka. Snad ještě větší oblibě se chata těšila v osmdesátých letech, kdy tu pravidelně vystupovala hudební skupina Volupsije a podnik řídil dlouholetý úspěšný vedoucí Karel Janda (1973–1986). Obliba černostudniční rozhledny se však bohužel nijak neprojevila na výši investic a podnik RaJ zanedbával často i základní údržbu. Zanikla botanická zahrada, zpustla sáňkařská dráha do Jablonce n. N., zchátralo její osvětlení, rozpadly se lavičky, které ji lemovaly. V době společenských změn na začátku devadesátých let se velice rychle, mnohdy až překotně vyvíjely i vlastnické vztahy u bezpočtu nemovitostí významných nejen pro turistiku. V té době získala zbědovanou chatu s rozhlednou do vlastnictví firma Stavis z Prahy a následně se započalo s rekonstrukcí. Bylo obnoveno schodiště na věž, nově vystavěn bufet na jižní straně, dokončena čistírna odpadních vod a zahloubeny vrty pro zásobování pitnou vodou. Hlavní trakt chaty však prozatím zůstává v neutěšeném stavu. Dnešním majitelem objektu je firma Rozhledna, s. r. o.

Miroslava Ledecká
Smržovský zpravodaj, září 2013

 
P-Černá Studnice3.jpg
Fischerova s vnoucaty.jpg
scholze.jpg
fischer_189_1.jpg
28.02.2014 10:16:12
t.jakoubeova
Kulturní středisko – Zámeček
náměstí T. G. Masaryka 1
468 51 Smržovka

tel. 483 369 325


email: t.jakoubeova@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one