Z výstavy Smržovské pivo a hospůdky - 8. díl

Z výstavy Smržovské pivo a hospůdky (8. díl)

V tomto letním čísle Smržovského zpravodaje vám z loňské „hospodské“ výstavy přinášíme povídání o hospodách z tak zvané Horní Vsi.

Horní šenk
Za starých časů proudili lidé z širokého okolí do smržovského kostela. Velký příliv věřících nastal, když dostala Smržovka svého stálého faráře. To se stalo v roce 1701.  V tomto roce byla na náklady obce postavena i fara, stavební materiál na její stavbu poskytla vrchnost. Fara byla postavena v blízkosti kostela na pozemcích sedláka Eliase Ulmanna. Hospodářskou budovu Ulmannovy usedlosti a malý kousek pole si obec ponechala a ještě tento rok ji prodala Henrichu Wiesnerovi (poznámka: podle záznamů v pozemkové knize z roku 1707 obdržel Elias Ulmann náhradou kus lesa a pozemek z obecních školních pozemků). Wiesner v získané usedlosti zřídil hospodu, která nesla pojmenování Horní šenk, na rozdíl od panské hospody vedle panského dvora nesoucí pojmenování Dolní šenk. Hospoda tak byla nazývána až do konce druhé světové války, pouze kolem roku 1900 nesla na krátký čas pojmenování U Zlaté hvězdy. V současné době dům známe pod jménem Červená Karkulka. Za studených zim, když se po bohoslužbách vydala velká část věřících ohřát do Horního šenku, ocenili hosté panské pivo a pálenku. To, co platilo pro Horní šenk, platilo i pro šenk Dolní. Před a během bohoslužeb bylo zakázáno podávat pití i jídlo. Také obchodníci po tuto dobu neuzavírali obchody. Porušení zákazu se trestalo pokutou 5 říšských tolarů. Roku 1740, dne 13. března převzal po otci hostinec včetně hostinské živnosti Absolon Wiesner. Kvůli stálému obchodu platil ročně 6 zlatých jako kramářskou daň. Pátráním bylo zjištěno, že tato daň z 31. října 1749 se týká pekařství a porážek dobytka bez omezení Dolního šenku. Roku 1789, dne 17. prosince prodává za 400 zlatých Absolon Wiesner Horní šenk č. 218 a k němu přilehlý kamenný kvelb označený č. 220 svému synovi Dominikovi, včetně přilehlých pozemků.  Dominik Wiesner zemřel bez potomků a ve své závěti z roku 1805 přenechává Horní šenk za 600 zlatých svému švagrovi Franzi Fischerovi. Pro smržovkou chudinu odkázal 100 zlatých. Rodina Fischerů vlastnila Horní šenk až do roku 1912, kdy jej převzal Wilhelm Wildner, který byl jeho vlastníkem až do roku 1937. Posledním vlastníkem před konfiskací byla Marie Breuerová, která byla s manželem odsunuta do Německa v červenci 1947. Nejznámějším hostinským byl Emanuel Fischer zvaný Schenkmanuel, jelikož byl on sám velké postavy, vysoké muže, kteří zavítali do šenku, zdarma bohatě hostil a ubytoval.  Hosté šenku pili pivo z holby, což bylo půl mázu. Hostinský nosil pivo ze sklepa v konvi nebo velkém hrnci, ze kterého jej pak rozléval do holb hostům. Součástí šenku byl také sál, kde se tančilo. Od padesátých let byl dům užíván výhradně k rekreaci, užívala ho Investiční banka Praha (od roku 1954) či Pražská stavební obnova (od roku 1983). O dalších deset let později objekt již z majetku města kupují manželé Hřebíkovi, kteří pokračují v záměru nájemců Schlindenbuchových vybudovat z původního Horního šenku penzion. Původní název Karkulka byl změněn na Červená Karkulka. Od roku 2005 jsou vlastníky manželé Červenkovi a do penzionu mohutně investují.

Pyrochův hostinec
Mezi smržovskou farou a Horním šenkem byl roku 1784 postaven dům č. 219, na jehož stavbu byly použity trámy z kostelíka strženého v roce 1781. Stejně tak tomu bylo u ostatních domů v okolí kostela. Prkno ve štítu tohoto domu udávalo rok výstavby a stavitele Rösslera. Tento hostinec byl původně vinárna, kterou zřídil kolem roku 1830 nadlesní Wenzel Pyroch. Tou dobou již sedmdesát let ve Smržovce fungoval obchod s vínem. První stáčení vína na smržovském panství provozoval Christian Böhm. Na uvedené jméno bylo roku 1760 vydáno povolení stáčení vína s omezením na jeden rok a s podmínkou, že pokud by prodej vína snížil prodej piva, úřad povolení okamžitě zruší.  Z každého dovezeného džberu vína musel Böhm zaplatit smržovské rentě jeden zlatý. Zatajení dovozu vína se trestalo zabavením vína a pokutou 10 říšských tolarů. Roku 1780 bylo smržovskému mlynáři z Lučního mlýna a současně také jeho švagrovi Andreasi Böhmovi povoleno obchodování s rakouským vínem. Z každého dovezeného džberu vína se muselo zaplatit do smržovské renty 45 krejcarů.
Wenzel Pyroch obdržel roku 1836 povolení nalévat vrchnostenské pivo z lahví. Když v roce 1842 Pyroch odešel jako nadlesní do Potštátu na Moravě, propachtovala jeho manželka Elisabeth hostinec Antonu Fischerovi z Dolní šenku za roční nájem 50 zlatých. Nalévání piva z lahví provozoval pachtýř pouze do roku 1844, kdy mu bylo odebráno s odůvodněním, že toto právo bylo přiřčeno pouze Wenzelu Pyrochovi. Pyroch, který se mezitím vrátil ze služby na Moravě, pak dál provozoval hostinské řemeslo. Potomci Pyrochových vedli hostinec až do roku 1940, kdy poslední Wenzel Pyroch zemřel. Následující tři roky ještě hostinec vedli manželé Posseltovi. Roku 1953 hostinec vyhořel.
V blízkosti hřbitova se nacházela ještě jedna hospoda, a to Weissův hostinec ve Hřbitovní ulici č. 211, na počátku 20. století ho provozovali Heinrich a Richard Weissovi.

Sportovní bouda - Sportbaude
Smržovská Sportovní bouda u fotbalového hřiště je krásným příkladem rostoucího významu pohostinských zařízení kvůli rozvoji spolkového života. Lidé měli potřebu trávit svůj volný čas s lidmi, se kterými je spojovalo v tomto případě sportovní vyžití. Heinrich a Marie Görnerovi vedli hostinec s možností ubytování od jeho otevření až do prvních let války. Potom možná mírně prosperoval jen hostinec, pokoje sloužili k ubytování obyvatel z ohrožených míst Říše. Po skončení války začala Sportovní bouda sloužit přirozeně smržovským fotbalistům, předpokládáme, že v tu dobu pípa ještě nezahálela. Roku 1953 se však novým vlastníkem objektu stala Školská správa národního výboru Prahy 6, na klasický hostinský provoz si budova musela dalších několik desetiletí počkat. Správcem Sportovní boudy byl v letech 1982 až 1996 pan Jiří Hujer, který vzpomíná: „Sportovní bouda patřila Školské správě Praha 6 a byla určena pro pobyt dětí ve škole v přírodě. Správcovali tu manželé Kalašovi z Prahy. Od roku 1975 pracovala na Sportovní boudě jako kuchařka moje manželka Jana. V roce 1982 se manželé Kalašovi rozváděli, a proto se správcováním skončili. Moje paní byla smutná, že přijde o práci, tak jsem jí chtěl udělat radost a řekl, že to správcování vezmu já. Měl jsem v té době hezké místo v Jabloneckých sklárnách, tak jsem ještě dva roky zůstával tam a ve svém volnu se věnoval Sportovce, poté už na plný úvazek. Sportovní boudu jsme zrekonstruovali, v roce 1985 jsme postavili saunu, která byla hojně využívaná i místními, chodili sem sáňkaři a třeba i zaměstnanci Železnobrodského skla – v úterý chlapi, ve čtvrtek ženy. Konaly se zde kurzy, školení, svatby, výroční schůze, ale to jen o víkendech nebo v srpnu. Tedy v období, kdy jsme měli s manželkou volno. Volno ale moc nebylo, děti se střídaly po týdnu, v pátek odjel autobus a v pondělí přijel na oběd už nový. Přes víkend se muselo všechno vygruntovat, převléknout postele, často ale mezitím proběhla další akce. Všechno jsme dělali sami, pomáhala nám jenom paní Brožková a později paní Bukvicová. O Sportovku byl velký zájem, termíny byly obsazené až dva roky dopředu. Dokonce mi vyšli vstříc a jezdily k nám školkové děti, protože ty větší často ničily zařízení. V roce 1993 Praha 6 Sportovku prodala, koupila ji polská cestovka Extour Katovice. Koupila i prázdné objekty školy v Jiřetíně a v Jílovém a chtěla sem vozit polské děti. Nakonec nezískala potřebné finanční prostředky a Sportovku prodala. Potom Sportovní bouda různě měnila majitele a chátrala. Samozřejmě jsme s manželkou přemýšleli, že bychom ji koupili, vzali si hypotéku, ale cena 5,5 milionu byla pro nás nereálná. Sportovní bouda je ale pro mě srdeční záležitost, nechali jsme tam kus života.“ Současným vlastníkem Sportovní boudy je společnost ZAIZOL s. r. o. pana Martina Pilze, hostinec je opět v provozu, tak mu přejme dobré živobytí.
Miroslava Ledecká
Smržovský zpravodaj, srpen 2013

 
Pyrochův hostinec
Pyrochův hostinec
Sportovní bouda
Sportovní bouda
03.03.2014 14:42:07
t.jakoubeova
Kulturní středisko – Zámeček
náměstí T. G. Masaryka 1
468 51 Smržovka

tel. 483 369 325


email: t.jakoubeova@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one