Z výstavy Smržovské pivo a hospůdky - 3. díl

Z výstavy Smržovské pivo a hospůdky (3. díl)
 
V dalším pokračování „výpisků z výstavy“ představíme čtenářům hostince, které bylo možné navštívit v dřívější Říšské, dnes Rooseweltově ulici.

Dolní šenk, později Černý kůň (č. p. 20)
Dolní šenk se nacházel v místě, kde dnes stojí budova Černého koně. Roku 1700 ho nechala postavit vrchnost. Jednalo se o dřevěné stavení, před nímž byly vysázeny topoly, u jednoho z nich stávalo lešení se zvonkem (ten byl později zavěšen do věžičky smržovského pivovaru). Jediným nájemcem vrchnostenského šenku byl Karl Dresler. Již 4. dubna 1724 Dolní šenk za 400 zlatých koupil Gotfried Fischer. Koupil prakticky nově vystavěný hostinec včetně hostinského domu a kousku pole. Fischer složil 200 zlatých v hotovosti a zbytek pak splácel v ročních splátkách. V kupní smlouvě se Gottfriedu Fischerovi přiznávalo též právo na pečení chleba a řeznictví. Dle potřeby mohl držet čeledína nebo učně.  Aby se předešlo rozporům s Horním šenkem, byl ve smlouvě určen i směr masopustního průvodu. Kupující se také zavazoval k pololetní platbě renty ve výši 18 zlatých a k odběru piva ze smržovského pivovaru za 10 zlatých. Pálenku bylo stanoveno odebírat ze smržovské palírny. Palírna byla zase smluvně zavázána poskytovat hostinskému Dolního šenku pálenku za stejnou cenu a kvalitu, jak ji prodávala sama. Porušení těchto pravidel se trestalo pokutou. Také obilí používané k pečení se muselo nechat semlít ve stanoveném mlýně. Dále byl hostinský zavázán být příkladem v pilnosti, nesměl trpět klení a rouhání jakož hraní karet a jiné hry o peníze. V roce 1730 o Všech svatých Gottfried Fischer zemřel, zanechal vdovu Marii Elisabet se čtyřmi nezaopatřenými dětmi. Poněvadž šenk nemohl zůstat bez hostinského, provdala se vdova v roce 1732 za Christiana Fischera. Novému šenkýři při jeho uvedení do funkce bylo kladeno na srdce, aby se řádně o šenk staral, jinak mu bude odebrán. To si šenkýř vzal k srdci a pilnou prací se vypracoval k výborné pověsti a v pivním výčepu vytáčel padesát sudů ročně. Na základě toho se šenkýř obrátil na tehdejšího majitele panství hraběte Karla Josefa Desfourse s prosbou o slevu na každý padesátý sud piva. Této prosbě bylo milostivě vyhověno a dekretem z 25. května 1734 dostává ke každému stému sudu dvě míry ječmene. Umístění Dolního šenku u pivovaru mělo velkou výhodu, soudky s pivem stačilo jen překulit přes cestu. Roku 1763, dne 19. listopadu předala Dolní šenk vdova po Christianu Fischerovi svému synovi z prvního manželství Karlu Josefovi Fischerovi. Po něm se roku 1797 stává majitelem šenku Ferdinand Fischer, krátce na to, roku 1801 Ignác Fischer a zanedlouho Anthon Fischer. Roku 1854 je opět jako šenkýř zmíněn Ignác Fischer, toto jméno je uváděno později jako osoba, které byla pronajata pošta. Do této doby, tj. téměř půl druhého století, hostinec vedla rodina Fischerových. V následujících letech se šenkýři často střídali: Johann Ban švagr Ignáce Fischera, dále Josef Grubner  - pachtýř smržovského pivovaru, ten nechal roku 1868 dřevěnou stavbu zbourat a nahradil ji kamennou novostavbou s prostorným sálem sloužícím pro společenské akce. V roce 1898 se novým vlastníkem stal Josef Hörbe, který provedl modernizaci šenku a zřídil tady moderní hostinec U Černého koně i s kuželníkem. Roku 1911 přišel Richard Fischer, zvaný Schenkrichard, který byl opět přímým potomkem rodu Fischerů - rodu šenkýřů. Tento hostinský tu ale roku 1919 hostinec uzavřel a uzavřel tím i jednu slavnou etapu Černého koně. Dolní šenk totiž ve své době platil za nejlepší hostinec v širokém okolí, byl hojně navštěvován panskými úředníky, býval i centrem smržovského kulturního života. V roce 1848, dne 31. srpna tu byl založen smržovský mužský pěvecký sbor. Od roku 1830 tady působil i smržovský ochotnický divadelní soubor. Až v roce 1909, kdy byla postavena restaurace Kaiserhöhe (Císařská výšina), nynější Parkhotel, se soubor i se svými kulisami přestěhoval do nového působiště. Nový vlastník Černého koně exportér Rudolf Benda roku 1919 z hostince vybudoval prosperující exportní dům, čímž na sebe až do začátku 2. světové války budova opět upoutávala pozornost. V období socialismu se z Černého koně stal Podnik města Smržovky, později Komunální podnik Tanvald, ještě později pobočka Javozu. Po roce 1989 jsme se s novými vlastníky opět na krátkou chvíli vrátili k původní tradici budovy, a to čepování piva a hře v kuželky, bohužel bylo to jen na krátkou chvíli.

Palírna Franz Lucke (č. p. 8)
V blízkosti Dolního šenku stávala druhá palírna. Tu nechal roku 1827 postavit podnikavý obchodník Franz Lucke – výroba a prodej lihovin. V domě bývala rovněž úspěšná šenkovna. Největší obrat lihovin byl za Rakouska-Uherska, kdy na lihoviny byly velmi nízké daně a fungovaly takzvané kořalny. Aby se zmírnil rozšířený alkoholismus, byly po roce 1918, se vznikem Československa, zvýšeny daně z lihovin. Podle místního adresáře z roku 1899 ale víme, že tou dobou se již v domě pouze bydlelo, kořalna tedy zanikla ještě dávno před zvýšením daní. Potomci původního vlastníka Luckeovi v domě bydleli až do roku 1946, kdy byli odsunuti do Německa. Budovu potom v roce 1958 zbourala československá armáda. Na místě demolice léta fungovala sběrna druhotných surovin.

Wilhelmshof – Vilémův dvůr později hostinec U Orla (č. p. 9)
V domě číslo 9 zřídil hostinec v roce 1881 Wilhelm Müller, po němž byl hostinec také pojmenován. Krátce na to hostinec odkoupila firma Mahla a přejmenovala ho na hostinec U Orla (Gasthaus zum Adler). Roku 1899 byl hostinec uzavřen, zřejmě nedokázal konkurovat vedle stojící restauraci Gabriela Hartiga.

Hotel Hamburg (č. p. 1052)
Od roku 1897 provozuje, zřejmě velmi úspěšně, pan Gabriel Hartig hostinec stojící naproti Mahlově továrně. Prosperující restaurace byla roku 1912 přestavěna na výstavní hotel Habsburg, zanedlouho přejmenovaný na Hamburg. Pan Hartig ho provozoval až do roku 1945. Samotná restaurace fungovala ještě chvíli po válce, než se sem v roce 1947 přestěhovala kartonážka. Manželé Hartigovi byli roku 1946 odsunuti do Německa.

Kromě zmíněného krátkého působení restaurace a bowlingu v Černém koni se po revoluci v této lokalitě jiné původní restaurační provozy neobnovily. Novou hospůdku jsme si ale krátkodobě užili v čísle 5.   K významnějšímu a trvalejšímu počinu v oblasti restauratérství se osmělil pan Libor Kubec, když kompletně zmodernizoval dům č. p. 18, jeho restaurace Harleybar s nonstop hernou již několik let úspěšně funguje. Další nová hospůdka se vyklubala z vrátnice bývalého areálu Strojobalu.   
M. Ledecká, I. Urbanová
Smržovský zpravodaj, březen 2013

 
 
Černý kůň

Černý kůň

Hotel Habsburg
Hotel Habsburg
03.03.2014 12:51:14
t.jakoubeova
Kulturní středisko – Zámeček
náměstí T. G. Masaryka 1
468 51 Smržovka

tel. 483 369 325


email: t.jakoubeova@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one