Z výstavy Smržovské pivo a hospůdky - 11. díl

Z výstavy Smržovské pivo a hospůdky (11. díl)

Poslední díl hospůdkového seriálu nás přivádí do Dolní Smržovky.

Na Hlavní ulici, až téměř na hranici se sousedním Tanvaldem, býval hostinec v domě č. p. 745, nyní č. e. 211. Na konci 19. století ho otevřel Franz Dressler, roku 1932 hostinec koupila paní Žáková a dala mu název Hostinec pod lípou. Z vyprávění pana doktora Arnošta Kočárka víme, že se před válkou paní Žáková včetně tří dospělých dětí odstěhovala do Čech a provoz hostince předala bývalému manželovi Ladislavu Žákovi a jeho druhé ženě. Pan Žák byl v únoru 1940 zatčen gestapem a v březnu 1941 zemřel v koncentračním táboře Dachau. Pan doktor Kočárek došel na základě jemu dostupných materiálů k závěru, že důvodem jeho zatčení byla nelibost a následné stížnosti Antona Adolfa, majitele německé hospody stojící hned naproti přes silnici, který měl na konkurujícího mu hostinského Žáka spadeno. Život v hostinci ale krutý osud hostinského nezastavil. Druhá žena pana Žáka provozovala hostinec i po válce, navštívit jste ho mohli ještě na konci šedesátých let.

Jak už bylo řečeno, naproti stával Adolfův hostinec (č. p. 549). Ten ale původně založil včetně řeznictví pan Andreas Rücker. Hostinec rozšířil až Anton Adolf, který k němu dokonce přistavěl další stavení, ve kterém zřídil pekárnu. Adolfova hospoda se díky vynikajícím rohlíkům a preclíkům stala pověstnou. Konaly se tu i schůze místní dílčí stranické organizace NSDAP a jejího výboru. Návštěvou v hospodě u Adolfa projevovali ti méně zasloužilí Němci svoji loajalitu ke stávajícímu režimu, což bylo bráno na vědomí. Po roce 1945 býval v domě obchod se střižním zbožím. Pan Petr Rolenec vzpomíná, jak tam s matkou chodil nakupovat textil tzv. na body - byla to obdoba potravinových lístků, ale na textil. Po znárodnění v domě policie, asi na udání, objevila velkou skrýš látek, které si tam uschoval předchozí majitel. Vše bylo jako odstrašující příklad vystaveno ve dvou výkladních skříních v jednom obchodě v Tanvaldě. Majitel byl odsouzen asi na deset let odnětí svobody za utajení nedostatkového zboží. V roce 1957 byla původní hospoda zdemolována, stát zůstala jen přístavba pekárny. Po roce 1989 v domě provozovali obchod se sklem manželé Sochorovi.

Mezi Adolfovou hospodou a dolní Priebschovou továrnou, která vyhořela roku 1946, bývala firemní vývařovna Johann Priebsch Erben (č. p. 525, Hlavní ulice). Hostinec u firmy Priebsch (č. p. 95, Hlavní ulice) provozovala Anna Hladíková, později Ema Hladíková. Dům byl zbourán v roce 1951. V dnešní Maškově pekárně (č. p. 726, Hlavní ulice) bývala nejen Hinkova pekárna, ale i hostinec Hinke. Založil je tam Roman Hinke a živnostem se věnoval i syn Rudolf. Hostinec byl pravděpodobně na přelomu 19. a 20. století přemístěn do sousedního domu č. p. 88, a pojmenován byl na Hostinec u pošty (Zur Post). Z nedávno získané fotografie tohoto hostince jsme zjistili, že dům, v němž byl hostinec umístěn, nějakou dobu částečně sloužil i pro obecní účely, tj. jako ohlašovna berňáku, dle názvu hostince můžeme navíc soudit, že se v domě nacházela i pošta. Po válce byl hostinec předán do národní správy a v roce 1952 byla budova zbourána. U hlavní silnice v domě č. p. 576 mívala hostinec Helene Försterová, hostinec se jmenoval U Slunce (Zur Sonne). Roku 1908 k němu bylo přistaveno dokonce holičství Josefa Dundy a podle plánů Karla Randáka z Tanvaldu byl v roce 1920 hostinec rozšířen a přejmenován na pohostinství U Hanušů. Po dvanácti letech byla hospůdka uzavřena. Hostinec Karl Hinke byste našli o několik metrů blíž směrem ke Smržovce (č. p. 518, Hlavní ulice). Z korespondence s panem Heinrichem Friedrichem, pravnukem Karla Hinke, víme, že dům koupil Karlův otec Anton, původem tkadlec ze Smržovky č. p. 86. Spolu se ženou Amalií tu vybudovali hostinec a pan Anton se stal jeho prvním hostinským. Po jeho smrti v roce 1884 se pípy ujal syn Karl s manželkou Elisabeth rozenou Nezbedovou. K hostinci patříval i malý domeček, který rodina později pronajímala Kozákovým, jejichž dcera se do smržovské historie zapsala zbytečným úmrtím v květnu 1945. S rodinou hostinských Hinkeových se roku 1920 spojila rodina Friedrichů z Tovární ulice č. p. 874, když si Karlova dcera Elsa vzala za muže řeznického syna Heinricha Friedricha. Poválečný osud rodinu zavál do Německa. Vnuk Heinrich, který nám poskytl o rodině cenné informace, v rodinných řeznických a hostinských šlépějích nepokračoval, stal se strojírenským inženýrem. Vraťme se ale k osudu hostince na Hlavní ulici č. p. 518. Po válce ho pan František Haba pojmenoval U Slunce (zřejmě jako vzpomínku na sousední hostinec), v provozu zůstal asi pět roků. V dalších letech už dům sloužil pouze k bydlení. Hned vedle stával hostinec Anna Jará (č. p. 497, Hlavní ulice). Ta bývala hostinskou kolem roku 1900. Jejím nástupcem byl Rudolf Förster. U Försterů se mimo jiné scházeli členové Kuřáckého klubu, kde vespolek bafali ze svých krásných fajfek s porcelánovou hlavicí a nezřídka i vlastním jménem. Později hostinec sloužil jako firemní vývařovna pro přadleny a přadláky. Kolem roku 1948 tu byla otevřena i prodejna potravin, ve které v 60. letech prodával Jaroslav Hladík. Dům byl zbourán v roce 1973. Na vedlejším pozemku byl postaven kulturní dům Gustava Klimenta, tzv. Klimenťák. Ten je označený číslem 1259 a je pojmenován po tehdejším ministru lehkého průmyslu. Klimenťák sloužil hlavně jako závodní jídelna pro Sebu 06. Jeho sál byl využíván k pořádání různých plesů, tancovaček, zábav. Jak vzpomíná Petr Rolenec, v Klimenťáku mnoho let výborně vařil pan Žanta, potomek rodiny restauratérů z Jablonce nad Nisou. Po roce 1989 Seba dům prodala panu Cónovi, synovi známého kuchaře a hospodského ze sokolovny v Plavech a pozdějšího majitele restaurace U Dubu v Horním Tanvaldě. Cón junior v Klimenťáku vybudoval diskotéku Reaktor. Další osud není bývalému kulturnímu domu příznivě nakloněn. Majitel zbankrotoval a ani z dalších velkolepých plánů nových majitelů nebylo nic zrealizováno. Budova je opuštěná.

Asi nejslavnější hospodou Dolní Smržovky je hostinec V Ráji (Zum Paradies) na Hlavní ulici č. p. 703. Blízké křižovatce se také díky němu léta říkalo „Na paradýzu“. Zakladatelem hostince byl Hugo Swarovsky a od roku 1907 ho vedl jeho syn Otto s manželkou Emmou. Během druhé světové války oba zemřeli, budova se tak na poslední válečné roky stala útočištěm pro lidi z ohrožených míst Říše. Prvním poválečným hospodským se stal pan Bímon, který provoz hostince obnovil již v červenci 1945. Po roce 1948 byl Ráj přejmenován na Rudou hvězdu. Od roku 1949 do roku 1954 restauraci provozoval Bohuslav Švec. Poté následovala další jména hostinských Šťastný, Jurčák, Kapčiar, Dojiva, Kudr, Obšilová či Prokeš. Vlevo za vchodem do restaurace bývala místnost, kde v padesátých letech zasedala organizace KSČ. Byla tam knihovna plná mnohadílných sebraných spisů Lenina, Stalina, Gottwalda, Marxe a Engelse. V roce 1990 získal restauraci v rámci malé privatizace Bohumil Štryncl. Hostinec kompletně zmodernizoval a postupně ho rozšířil na motel s možností ubytovat tu autobusový zájezd. Bohužel v roce 1995 firma skončila v konkurzu a po nájemci panu Novákovi si od konkurzního správce motel zakoupil Miroslav Vrzák a jeho firma Hotel I+M je vlastníkem motelu dodnes. Za dolnosmržovským nádražím vyrostl v roce 1996 u domu č. p. 961 Penzion Nosek. Restaurační provoz tu byl  po pěti letech ukončen. V mnohem hlubší historii, na přelomu 19. a 20. století býval hostinec i v domě č. p. 741 na Hlavní ulici. Wildnerův hostinec provozoval Anastas Wildner, který si ho propachtoval od firmy Johann Priebsch Erben. Takzvaný Vodičkův hostinec byste našli o pár metrů výš na Hlavní ulici v domě č. p. 436. Prvním hostinským na této adrese byl už v roce 1873 Josef Novotný a dalším Josef Vodička. Tomu se v roce 1928 podařilo hospodu rozšířit o taneční sál. Točilo se tu prý výborné černé vratislavické pivo. O deset let později hostinec odkoupil Akciový pivovar Rohozec. Válka způsobila, že se tu jako na mnoha dalších místech pivo přestalo čepovat. Po válce se už hostinská činnost v domě neobnovila. V blízké Tovární ulici byste před sto lety našli hospodu Rudolfa Havlíčka (č. p. 789), která byla po válce přebudována na závodní jídelnu pro tkalce z Kláštera. V padesátých letech se jídelna přestěhovala na druhý břeh Kamenice do bývalého pivovaru. Ve dvacátých letech minulého století se pivo v Tovární ulici točilo i u Ullmannů v domě č. p. 744.


Ve výčtu středosmržovských hospůdek jsme v minulém díle opomněly zmínit hospodu Kovárna, kterou v bývalé Poprově kovárně v roce 1995 otevřel Zdeněk Peterka. Není divu, že si na ni nikdo nevzpomněl, vždyť byla uzavřena po velice krátkém, asi půlročním, provozu. Od té doby celý objekt chátrá.

 
Všem čtenářům za přízeň děkují Miroslava Ledecká a Inka Urbanová.
Smržovský zpravodaj, listopad 2013

 
Hostinec Karl Hinke, č. p. 518.
Hostinec Karl Hinke, č. p. 518.
Svatební fotografie Karla a Elisabeth Hinkových, kolem roku 1890.
Svatební fotografie Karla a Elisabeth Hinkových, kolem roku 1890.
Hostinec V Ráji (Zum Paradies) v roce 1906.
Hostinec V Ráji (Zum Paradies) v roce 1906.
Hostinec u pošty, č. p. 88.
Hostinec u pošty, č. p. 88.
03.03.2014 10:13:43
t.jakoubeova
Kulturní středisko – Zámeček
náměstí T. G. Masaryka 1
468 51 Smržovka

tel. 483 369 325


email: t.jakoubeova@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one