Z výstav Smržovské pivo a hospůdky - 6. díl

Z výstav Smržovské pivo a hospůdky (6. díl)

Na červnovou návštěvu hospůdek se vydáme na malé náměstí a do jeho okolí.

Na tehdejším Novém náměstí (dnes náměstí Lidickém) se v dobách dávno minulých nacházel pouze jeden hostinec, a to hotel Koruna - Krone. V budově, kde hotel býval, sídlí dnes sklářská firma CAPELLA s. r. o. Františka Šebesty. Dům pochází z roku 1885 a pro Franze Feixe ze Smržovky ho tenkrát navrhl známý architekt Carl Pekarek z Tanvaldu. Z dobových tiskovin víme, že tu hoteliérem na konci 19. století byl Gustav Linke a kolem roku 1927 ho převzal Hugo Lammel, výrobce sodovek a limonád z Komenského ulice. Dochovanou a půvabnou sifonovou lahev pana Lammela si můžete prohlédnout ve smržovském muzeu. Po válce byl hotel samozřejmě přejmenován a dalších pět let nesl hrdý název Česká koruna. Po uzavření hotelu v roce 1950 se pan hostinský Jiří Werner přestěhoval do Střední Smržovky do Dělnického domu, o jeho historii ale v některém z dalších čísel Smržovského zpravodaje.
Po takzvané Sametové revoluci na sklonku roku 1989 se především ve středu města začaly otevírat nové restaurace a zábavní podniky. V roce 1992 byla na Lidickém náměstí v č. p. 1050 otevřena Hospůdka U Bobše, v prostorech, kde se dlouhá léta předtím nacházela prodejna textilu.  Hospůdka u Bobše se oblibě těší do současnosti, i když se i tady střídali nájemci, původní pojmenování stále zůstává.

Tolik k restauracím na smržovském malém náměstí. Odebíráme se tedy o malý kousek dál…
Takřka naproti Hospůdce U Bobše, v budově místního kina v č. p. 816 v Havlíčkově ulici, otevřela rovněž v roce 1992 místní rodačka Iva Červená, rozená Jakouběová, populární restauraci U sežraný báby. Co jí vedlo k tomu, že otevřela restauraci a jak vzpomíná na dobu před dvaceti lety?: „Líbila se mi myšlenka, že si otevřu hospodu. Můj táta si klepal na hlavu – a měl tehdy pravdu. Ani mě neminula představa, že všichni zaměstnanci jsou kamarádi, nadšení jako já a pracují nejen pro výplatu, ale i pro dobro věci. Manko tři sta tisíc po jednom provozním a zásoby přestěhované z restaurace do sklepa dalšího provozního mi přidělaly do budoucna spoustu starostí. Z dob restaurace mi nezbylo nic, jenom obraz od Petra Urbana, který je autorem nápadu, že se hospoda přejmenuje z AJETO na U sežraný báby. Vymyslel vtip, kdy si pohrál s mým příjmením a bylo to. Hospodu jsem otvírala u příležitosti 1. ročníku slavností Eurion Expo vystoupením pořadu herečky Zdeny Hadrbolcové a zábavou, kdy k tanci hrála skupina Modrotisk. Pamatuju se, že kapela už ladila první tóny a v tu chvíli se ještě domalovávaly záchody. Hospoda vznikla vlastně z chodby, která sloužila jako zázemí před vstupem do sálu kina. Hlediště kina jsem také přestavěla, v té době lidi ještě do kina chodili, bylo sice prodělečné, ale ještě to šlo. Filmy se musely jezdit vybírat do Prahy. Vedle filmů jsem se snažila vymýšlet zajímavé programy, i ve spolupráci s kulturním střediskem. Objekt v té době patřil městu, měla jsem ho v nájmu, Parkhotel příliš kultury nenabízel, tak kino bylo alespoň místem, kde se mohlo ve městě něco konat. Vystupovali tu třeba pro děti Eva Hrušková s Dášou Herzánovou, pro dospělé Jana Hlaváčová a Luděk Munzar i Jiří Sovák. Tomu jeho manažerka neřekla, že šatna pro hosty je v poschodí, kde v té době bylo kadeřnictví a účinkující se tam mohli připravit. Pan Sovák chodil o holi a měl problémy s chůzí, vozil si s sebou i dietní svačinu a chtěl se najíst, jak se dozvěděl o schodech, hrozně zuřil a třískal holí kolem sebe, až z něho šel strach. Vystoupení pak bylo úžasné, byl vtipný, veselý, lidi nadšení, nikoho nenapadlo, co se dělo předtím. V zahradě kina se také vybudovala zahrádka a pódium pro kapely a taneční zábavy. Dalibor Cidlinský U sežraný báby pořádal folkové letní tábory pro děti, hrály tu třeba Volupsije. To nejen venku, ale i v restauraci, bylo tam piano i kytary, především v pátek a v sobotu bývalo veselo. Myslím, že lidem i chutnalo. Hitem byl tatarák, ten ještě nebyl v této době v hospodě k dostání, dělali jsme plátky pana nadlesního, na něž jsem od myslivců kupovala čerstvou zvěřinu, oblíbená byla štika na cibuli. Pivo se točilo vratislavické a hlavně ženské pily Mix od sežraný báby – do poháru na zmrzlinu se nalil vaječný koňak, griotka, pomerančový džus a soda. To byla leptanice! Vařila u nás Hanka Macounová, Soňa Šmídková, obsluhovala Hanka Hnyková a Anita Urbanová, vdaná Patrmanová, na všechny ráda vzpomínám.“ Restauraci U Sežraný báby už dnes na žádném poutači nenajdete, do povědomí se mladším ročníkům dostal ale název restaurace a diskotéky Patrika Bonnana – Kinoklub Smržovka.

V Havlíčkově ulici o kousek výš jste před sto lety mohli na pálenku a pivo zajít k hostinskému Fischerovi do hostince U Myslivny – Zum Jägerheim v domě č. p. 732. Po roce 1920 ji pan Fischer prodal Wilhelmu Paulatovi, ten ji prodal manželům Siegmundovým, kteří hospůdku ještě stačili před válkou rozšířit a pronajmout panu Gustavu Rösslerovi. Osud hospůdky byl ale zpečetěn po válce. V Havlíčkově ulici nám dnes už kromě výše uvedeného „Kina“ nikde nenalejou, musíme se přemístit o pár kroků dál do ulice Kostelní – do penzionu Severka. Je to neuvěřitelné, ale Severka nás velmi dobře krmí také už téměř dvacet let. Její provoz byl zahájen roku 1994, prvními majiteli byli manželé manželé Vainerovi, nyní Heidenreichovi.

Vraťme se zpět na malé náměstí a vydejme se do ulice Komenského. Při cestě do kopce dnes narazíme na penzion a v poslední době i hospůdku Siesta pánů z Prahy Pepy a Čendy. Dříve jsme o dům dál mohli navštívit hostinec U Havlíků nebo také U Dvora - Hof. V roce 1890 si tu nejdříve otevřel restauraci Anton Friedrich, později Iwan Ulbrich a za první republiky hostinskou koncesi dostal Josef Havlík. Hostinec původně nesl název Zum Schulwald (Ke školnímu lesíku – jak se tenkrát nazývaly pozemky v městském parku). Když hostinec začal provozovat pan Havlík, hostinský a řezník české národnosti, byla restaurace přejmenována a teprve nyní získala na velké oblibě. České děti sem chodily ze školy na polévku. Mezi světovými válkami se zde scházela převážně česká klientela, hrávalo se tady divadlo, zpívaly kuplety, úryvky z oper a operet. Veškerá vystoupení musela být několikrát pro velký úspěch opakována. Mezi nejoblíbenější tehdejší celebrity patřila dcera kováře Františka Popra slečna Irma Poprová ze Střední Smržovky a Jindřich Bernart z Dolní Smržovky. Jak se můžeme dočíst v knížce Smržovka pohledy do historie dávné i nedávné, býval zmíněný pan Bernart členem Krévinklovské kapely a veselou duší všech kulturních akcí především v Dolní Smržovce. Odbývaly se tu také schůze českých živnostníků a většiny českých politických stran, ovšem kromě komunistů. V poschodí domu se nacházela i občanská záložna, v zahradě byla klempířská dílna a řeznictví s uzenářstvím. Řezník si maso porážel sám, ukládal ho do lednic, do kterých se v zimě navozil nasekaný led z okolí domu a vydržel až do léta. Zboží do hospody se dováželo vlakem, každý večer ho bylo třeba vyzvednout na nádraží.

V těsném sousedství této bývalé hospody v Komenského ulici, v č. p. 984, 3. prosince 1993 pak otevřel kreslíř Petr Urban hospodu Pravá Pivrncova putyka. Restaurace, kterou doplnil v roce 1998 i Penzion u Rudy, byla provozována majiteli do roku 2005, poté následovali střídající se nájemci, kteří ji svým přístupem dovedli k ukončení činnosti v roce 2012. Petr Urban uvažuje o zřízení jakéhosi muzea a galerie Rudy Pivrnce, v současné době má však v prostorách bývalé restaurace fotografický ateliér Studio Maura jeho dcera Markéta Urbanová.

Přesuňme se však z Komenského ulice, tady již žádnou restauraci nenajdeme, a seběhněme kopečkem a po schodech ze Smetanovy ulice dolů do ulice Hlavní, kde byl v domě bývalého zdravotního střediska provozován několik let Excluziv club – bar s nočním provozem. Soukromému majiteli, který dům koupil od města se záměrem zřídit zde výrobu komponentů pro automobilový průmysl, nevyhověla svými přemrštěnými finančními požadavky elektrárenská firma a nezřídila novou trafostanici, bez níž nebylo možné provoz rozběhnout. Rozčarovaný majitel dům pronajal, nájemce zde otevřel bar s nočním provozem, již po půl roce ale odešel s velkými dluhy. Majitel se tedy rozhodl dům prodat, to se mu povedlo až v roce 2002, do té doby se o dům starala paní správcová, aby alespoň vydělal na režii a nechátral, mohli jste tedy zajít na skleničku i večeři, výběr býval ze dvou až tří jídel, otevřeno bylo od 16 hodin, zavíralo se, dokud byli návštěvníci. Posledních deset let dům slouží jako penzion a holandský majitel pan Stoffer o něj vzorně pečuje, v našem městě se mu líbí, dokonce tak, že se naučil i česky.

Směrem k náměstí jste před válkou mohli na Hlavní ulici č. p. 696 narazit na hostinec U Pivnice – Zur Bierhalle. Hostinec vedla dlouhá léta rodina Krauseových. A co jste si v hostinci mohli objednat k zakousnutí? Teplá jídla se tou dobou v podobných podnicích nevařila. K jídlu vám nabídli salám s cibulí nebo buřty. Dnes je v domě současného majitele Vladimíra Hejrala umístěna prodejna výrobků jeho pekařství, papírnictví Duha a ordinace dětského, zubního a gynekologického lékaře.

V Husově ulici č. p. 818 se po revoluci otevírá noční bar MAKKS, který vznikl v prostoru bývalého kadeřnictví. V názvu se objevují počáteční písmena příjmení původních čtyř majitelů – Mareš, Kahánek, Kopal a Suchomel. Ti tento podnik ale časem prodali Janu Kohoutkovi, ten jej zas po několika letech prodal Josefu Kopalovi. Při studiu historie smržovských hospůdek jsme zjistili, že nápad mít v tomto domě hostinské zařízení měl i pan Franz Görner a Agnes Finková – hostinec se jmenoval U Lvů – Zum Löwen.

Miroslava Ledecká a Inka Urbanová
Smržovský zpravodaj, červen 2013

 
Hostinec Josefa Havlíka v Komenského ulici, kolem roku 1930, digitální archiv rodiny Mužíčkových
Hostinec Josefa Havlíka v Komenského ulici, kolem roku 1930, digitální archiv rodiny Mužíčkových
Česká koruna
Česká koruna
Česká koruna
Česká koruna
03.03.2014 12:57:19
t.jakoubeova
Kulturní středisko – Zámeček
náměstí T. G. Masaryka 1
468 51 Smržovka

tel. 483 369 325


email: t.jakoubeova@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one