Povídání s Marií Skrbkovou z prosince 1992 - 4. díl

Je tomu už skoro 22 let, co jsem byla na návštěvě u vyhlášené masérky Skrbkové, abych si s ní porozprávěla do Smržovského zpravodaje. Nebyla jsem u ní poprvé. Vlastně ano, poprvé jako dospělá. Jako dítě jsem chodila ke Skrbkovým často se svou babičkou, v malé útulné světničce měla masérka se zázračnýma rukama nataženou šňůru a přes ni hozené prostěradlo. Babička za ním zmizela, aby si zřejmě lehla na stůl a paní Skrbková ji začala masírovat. Dětem koukat zakázáno! Tak jsem tiše seděla, poslouchala, jak obě hodnotí smržovský život a sem tam slyšela plácání. To byl jediný moment, kdy jsem „na vlastní kůži“ zažila masérský um paní Skrbkové. Bohužel jen přes sluchový vjem, ale zážitky a vzpomínky si nesu dosud. Takový druh tajemství a záhady, drobná paní Skrbková v malinkém domečku, jako kouzelná babička…

Paní Marie Skrbková je sympatická babička plná energie, jejíž zázračné ruce „vymasírovaly“ lidem zblízka i daleka bolesti různého druhu.
Jak vzpomíná na práci ve smržovských lázních, kde prožila takřka celý život?
„Budovu lázní postavil můj dědeček. Původně byl zemědělec a bydlel s babičkou naproti budoucí stavbě lázní v Údolní ulici. Paradoxní je, že dědeček nikdy neuměl plavat a neměl rád vodu. Vsadil se s chlapy v hospodě a lázně s koupalištěm během roku postavil. Babička proklínala každý kámen stavby, protože se zadlužili na celý život. Z finančních důvodů lázně v roce 1924 prodali městu. Já sama jsem se vyučila v roce 1930 u doktora Pfaifera v Praze v oboru masérství. Ve smržovských lázních jsem pracovala 30 let. Do roku 1945 jsem tam i s rodinou bydlela, pak jsme se vystěhovali do pivovaru na náměstí a v roce 1951 jsme koupili domek v Kostelní ulici. V lázních pracovala prakticky celá rodina, devět let tam byla zaměstnaná i dcera Hanka. Masírovat jsem začínala každý den ráno v šest hodin a končila večer v osm, často bez oběda a bez přestávky. Denně jsem namasírovala 50 až 55 lidí. Dnes je mi 84 let. Jsem ráda, že lidem masáže pomáhaly a oni byli spokojení.
Byla by velká škoda, kdyby lázně zanikly. Vzpomínám na krásnou atmosféru, která vždycky v lázních panovala. Lidi si chodili rádi odpočinout a pobavit se, legrace a veselá nálada lázním vždy vévodily. Do lázní jezdili pacienti ze širokého okolí, dokonce nás navštívili obchodní nákupčí z Kamerunu. Já jsem masírovala, manžel se staral o další provoz, pacientům připravoval sirné a uhličité lázně, bylinné koupele, silnou vlhkou a suchou páru, topil. Bylo by mi opravdu moc líto, kdyby se lázně ve Smržovce neobnovily.“

Paní Skrbková je moc milá a příjemná společnice, ale především člověk, z jakého skromnost jen vyzařuje. Zdráhá se o sobě mluvit, to je ale škoda, protože já osobně si myslím, že její jméno ve Smržovce i v okolí něco znamená. Ptám se, kde bere tolik vitality?
„Pán Bůh mi dává sílu, teď už tolik energie v rukách nemám, musejí mladší. Jsem ráda, že můj vnuk David Albrecht se věnuje oboru masérství, zaměstnán je v jabloneckých lázních.“

Paní Marie Skrbková pochází ze šlechtického anglického rodu Staffenů, nahlížím do smržovských novin z roku 1928, kde se píše o jejím prapra- dědečkovi Ignáci Staffenovi. Paní Skrbková navštěvovala německou školu, v německém jazyce psala i básně a příběhy ze svého života. Mně se líbila příhoda z jejího svatebního dne, kterou s dovolením paní Skrbkové tlumočím.
Manželé Skrbkovi pocházeli z chudých rodin, pan Čeněk pocházel také ze Smržovky a bydlel v Údolní ulici, proto i jejich svatba v roce 1931 byla víc než skromná. Ve svatební den se oblékli spíš turisticky než svátečně, pohorky, hubertus a směle do smržovského kostela. Ten byl vyzdoben, protože se po jejich obřadu odehrávala svatba honosná. Před samotným aktem musela paní i pan Skrbkovi samostatně ke zpovědi. Paní Marie očekávala pana Čeňka, když tu najednou se kostelem rozlehla hlučná rána. Manžel vyšel, ale vzápětí byl káravě vyzván panem farářem, aby se vrátil. Co se přihodilo? Pan Čeněk se bouchl do hlavy a samozřejmě začal klít a poněkud lát, musel se vrátit, aby mu pan farář vytkl a zároveň domluvil, že sprostá slova do manželství nepatří! Tím mnohokrát děkuji paní Marii Skrbkové za povídání a přeju sílu a zdraví do dalších let!
Inka Urbanová
 
foto4.jpg
30.05.2014 12:50:40
t.jakoubeova
Kulturní středisko – Zámeček
náměstí T. G. Masaryka 1
468 51 Smržovka

tel. 483 369 325


email: t.jakoubeova@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one